71. výročí založení spolku
Jdi ke včele a pozoruj,
jakou úctyhodnou práci vykonává! Šalamoun
Náš kraj v minulosti oplýval šikovnými lidmi, kteří dovedli své znalosti a umění až k dokonalosti. V přírodních oborech to byli výborní sedláci, mlynáři, pivovarníci, pekaři, řezníci, rybáři, zahradníci, sadaři a další, kteří přinášeli naší společnosti mnoho užitku.
Nedaleko od Hostivice, pod starobylou Budčí se v Kolči – Zákolanech scházeli zahradníci, sadaři, sedláci a rokovali o řízeném chovu včel. Již Marie Terezie ve svém patentu vydaném dne 8.4.1775 uložila, aby byly zřizované včelařské školy a zakazovala pod přísnými tresty poškozování a krádeže včel. První spolek včelařů Der Bienenvater von Bohmem (někdy také uváděn jako Spolek pro zvelebení včelařství v Čechách) byl u nás založen v roce 1852, ale byl většinou pro německé občany v severních Čechách a vedl jej uznávaný včelař, velký obhájce slaměných úlů, kněz Jan Nepomuk Oettl. Čeští národovci nenechali na sebe dlouho čekat, již v roce 1864 založili v Chrudimi 1. Včelařský spolek, jeho prvním předsedou byl zvolen hrabě Teodor Thun z Hohensteinu, velkostatkář v Cholticích u Pardubic. V roce 1872 vzniklo v Praze Ústředí českých včelařů, v té době bylo hlášeno již přes deset činných včelařských spolků. Do výboru byli zvoleni - předseda hrabě Jan Harrach, držitel velkostatku v Praze, I. místopředseda byl J. M. Šáry, sládek a statkář v Praze, II. místopředseda dr. Edvard Grégr, majitel tiskárny v Praze, dále členové Páter Ferdinand Liška, farář trestnice z Řep, Josef Hancy, statkář z Mirešic (nyní část Jinočan), Antonín Lorenc, přednosta stanice Hořelice (nyní Rudná), Jan Horešovský, nadlesní z Litovic a Páter Josef Sirůček, farář ve Vrapicích, Lidicích a později v Hostivici. Do pražského ústředí vstoupili i další občané, MUDr. Josef Med, lékař z Dušník, Josef Krupička, rolník z Chrášťan, Jiří Kubr a Matěj Turecký, rolníci z Ruzyně, Jan Vošahlík, hospodářský správce z Chrášťan, Josef Novák, rolník z Chýně, Antonín Zajíc, obchodník dřevem z Unhoště a další. Hlavním posláním Zemského svazu byl odbyt medu, zajišťování včelařského náčiní a osvětová činnost (literatura, časopis, přednášky a výstavy). Ještě před tím - od roku 1867 vycházel v Praze časopis Včelař, přední odborníci uváděli, že průměrná roční snůška medu u pěkného, zdravého včelstva činí 10 liber. Je zde uváděn farář P. Sirůček, který velmi ochotně radil místním včelařům, jak dosahovati lepších výsledků v chovu včel a snůšce medu. Hostivický občan Josef Kozák vyráběl na americkém válcovém stroji mezistěny pro základ včelího díla. Rakouské ministerstvo orby (nyní naše ministerstvo zemědělství) věnovalo na rozvoj včelařství v Čechách 800 zlatých. Po velikých tahanicích jak s tímto darem naložit, nakonec zvítězila myšlenka podpory včelařství v osvětě a výstavnictví. Do Hostivice přicházel pomoci i P. Převrátil, který byl v okolí uznávaným včelařem. Dne 24.6.1869 byl v našem kraji založen 1. Včelařský spolek Kralupy - Budečský a v roce následném měl již 91 členů. V roce 1875 Páter Převrátil úspěšně předváděl včelařům v okolí práci se včelstvy, jak osazovat mladé roje do nových úlů apod. Velmi zdatným pomocníkem mu byl František Kubr, rolník z Hostivice (otec nám známého Francího Kubra z Husova náměstí čp. 10), který svoji šikovnost předváděl i v Unhošti, kam si ho pozvali místní včelaři, aby jim osadil nové Dzierzonovy úly. V „Ounošti“ byla dne 29.3.1875 pod patronací místního Hospodářského spolku v hostinci pana Neumanna Valná schůze pražského včelařského spolku. Osvětově, především odbornými články, působil správce statku v Chýni pan Josef Srb. Ve vedení Ústřední zemské včelařské jednoty pro Čechy začaly problémy finačního rázu, vedení nestačilo dotovat spolkový časopis, nedostávalo se peněz. Proto byly v roce 1876 přijaty nové stanovy, které uvedly název organizace – Ústřední zemský včelařský spolek, sídlem v Praze, ve vedení byl starosta, náměstek, jednatel, pokladník a správní výbor (8 členů), všechny funkce byly čestné, bez odměn. Nové vedení požádalo Prezidium zemědělské rady pro království v Praze o podporu na tisk časopisu Včelař, na pořádání zemské výstavy, na rozvoj českého včelařství a dále o pomoc při odbytu medu. Odpověď byla do tří týdnů, bohužel zamítavá - Zemědělská rada nedostala pro rok 1876 od vrchnosti žádné dotace. V roce 1876 začal vycházet další měsíční časopis Včelařské listy a v čísle 3/1877 jsme se dočetli, že do Jednoty včelařů byl nově přijat Josef Koutný a Jan Pražák z Malého Jenče. Zásluhou Pátera F. Lišky byl v pražské Seminářské zahradě otevřen vzorový včelín a též vydána první včelařská česká kniha „Včela a její chov“. On též popsal zásady výroby medoviny a medového vína, které se úspěšně pak prodávalo na výstavách v zahraničí. V témže roce byla v Praze – Bubenči 8. – 16. září 1877 konána Zemská výstava polního a lesního hospodářství s velkou expozicí českých a rakouských včelařů. Včelařský spolek pro Čechy měl ohromné úspěchy a pozorné posluchače v řadách prostých včelařů. Na schůzi Pražského ústředí v roce 1878 v Berouně byl stav členské základny již 425 členů a ve vedení Svazu došlo k drsné polemice. Totiž naši včelaři museli jednat s vrchností v německém jazyce a pro Pražské
shromáždění včelařů v roce 1879 bylo rozhodnuto, že budou projevy i v českém jazyce. Pronesená slova „Buďme Čechy a potom teprve včelaři“ byla v té době velice odvážná, ale při následných jednáních již platná. Obec včelařů byla velmi široká, v roce 1846 bylo evidováno 106 330 úlů, v roce 1857 bylo rovněž 106 tisíc, ale v roce 1870 to bylo již 140 892 obsazených úlů.
Pro naše podnebí byly doporučovány tzv. míšenky, tj. včela česká černá křížená se včelou vlašskou nebo ukrajinskou nebo asiatskou. V nedaleké Kolči si otevřel truhlář Václav Švarc speciální dílnu na výrobu včelařských potřeb, především úlů, odtud pochází i později světoznámý úl Budečák. V roce 1881 dosáhli včelaři svého uznání i v politickém řízení státu, získali jedno místo v Zastupitelstvu zemědělské rady v Čechách. Ve dnech 4. – 7. září 1881 se uskutečnila velice zdařilá včelařská výstava a IV. sjezd Ústředního zemského včelařského spolku v Roudnici. Do čela byl za starostu zvolen Adolf Hájek, notář v Kolíně. Hned na to byl 13.11.1881 ve Slaném založen Samostatný včelařský spolek. V té době se hlásily venkovské organizace do pražského ústředí, včelařskou myšlenku podporovaly hojně navštěvované výstavy - v roce 1877 v Praze, 1878 v Chrudimi, 1879 v Praze, 1880 v Plzni, 1881 v Roudnici, 1882 v Příbrami a pak především Hospodářská, lesnická a hospodářsko-průmyslová výstava v Praze roku 1883.
Dne 24.5.1888 nastoupil na hostivickou farnost důstojný pán P. Josef Sirůček, který ihned získal obdiv místních včelařů. Ti jeho vysokou odbornost znali již z dob dřívějších. P. Sirůček radil jak se starat o včely, aby jejich snůška medu byla co největší, jak včely chovat a pečovat o ně po celý rok. V roce 1908 odešel na odpočinek do Liboce, kde rok po té zemřel ve věku 80 let. Vedle kněžského poslání byl činný ve včelařství, štěpařství a pěstování růží. Byl vyznamenán čestnou hodností konsistorní rady a od Jeho Veličenstva obdržel v roce 1906 Zlatý záslužní kříž s korunou.
Po delším vyčkávání a přešlapování byl v našem regionu nakonec založen dne 11. května 1901 Včelařský spolek pro okres Kladno se sídlem ve Stehelčevsi, v roce 1904 se přemístil do Kladna jako Včelařský spolek pro Kladno a okolí. Hlavní činnost těchto spolků spočívala v osvětových přednáškách a ukázkách nových způsobů chovu, organizace včelí pastvy a pěstování medonosných rostlin. Členové byli velice vynalézaví, již v roce 1907 byl na Kladně předveden naddůlním Františkem Strakou z Kladna-Bressonu kontrolní – stavební rámek, v kladenské tiskárně byl vydáván časopis Včelař a 29.6.1914 byla v Kolči -Tejnici otevřena První letní kurzovní včelařská škola s provozem 50 včelstev.
Funkcionáři těchto spolků navštěvovali i neorganizované včelaře v širokém okolí a radili jim v chovu, zvali je k řízené činnosti v organizacích včelařů. Významnou vůdčí osobností byl kladenský profesor gymnázia RNDr. Josef Žofka, který se podílel na archeologickém průzkumu v mohylovém háji u Velké Dobré, sledoval růst hub a plísní ve vytěžených kladenských kamenouhelných slojích a pro chovatele králíků vyšlechtil národní plemeno Českého albína. Avšak největším zájmem pana profesora byl chov včel. Dlouhá léta byl jednatel kladenského včelařského spolku a byl členem výboru pražského ústředí. Mezinárodního uznání se mu dostalo v roce 1929 v Poznani, kde na Světovém včelařském kongresu přednášel o šlechtění jetele červeného krátkotrubého, aby jej mohly opylovat i včely. Tyto výsledky byly základem pro další výzkumnickou činnost světových odborníků.
Ve třicátých létech minulého století bylo v Hostivici a okolí asi 40 včelařů, kteří měli 260 včelstev, někteří byli již členy včelařských spolků v Dušníkách (nyní Rudná), v Praze, Unhošti, Kladně a ve Středoklukách. Dojíždět do těchto organizací bylo přeci jen daleko, a tak se několik včelařských nadšenců z Hostivice v roce 1932 rozhodlo, že si založí vlastní včelařskou organizaci.
Ustavující valná hromada se konala 5.2.1933 v hostinci U Šroubků. Na schůzi se sešlo 45 členů a ti založili Včelařský spolek pro Hostivici a okolí.
Předsedou byl zvolen Antonín Hakl, stavitel z Hostivice, místopředsedou František Kubr st., jednatelem Václav Doksanský, pokladníkem Václav Lhoták, zapisovatelem Václav Mašek a dalších 8 členů výboru (jména těchto členů se nám nepodařilo zjistit). Ještě v roce 1933 uspořádal spolek včelařský odborný kurz, kde přednášel 34 zájemcům kladenský Dr. Žofka o základech chovu včel, pro paní a dívky vedla kurz pečení medového pečiva odborná učitelka Netuňková z Prahy. Závěrečná ukázka napečených dobrot zaplnila všechny stoly v sále U Šroubků a úspěch prý to byl znamenitý. Následovala další činnost, spolek nakupoval semena medonosných plodin, stromky a keře. Dařilo se i zajišťovat levnější cukr pro příkrm včel. V roce 1939 bylo ve spolku 65 členů, kteří chovali 368 včelstev. V naší obci měl živnost truhlář pan Mach, který se těšil řemeslnické dovednosti, a tak začal vyrábět i včelařské úly pro místní včelaře. Dle našich zjištění je ještě dnes několik těchto exemplářů v provozu a velice dobře slouží svému poslání.
V letech okupace byla činnost všech spolků silně omezena. Schůzovní místnost byla v restauraci „U chmelového keře“ Miroslava Nerada“. Nepříznivě působilo vyhlazení Lidic v roce 1942, kde mučednickou smrtí zemřelo několik včelařských přátel včetně p. faráře J. Štramberka. Bylo téměř zastaveno pořádání schůzí, spolek získal povolení jen na dvě odborné přednášky. Protektorát upřednostňoval hranice okresů pro spolkovou činnost, a tak 5 obcí Smíchovského okresu bylo z Hostivice odloučeno a vytvořil se nový spolek v Ruzyni. To však vůbec nevadilo včelám, ty dále létaly za pylem, životodárným nektarem. O jejich produkci měl zájem stát, byla vyhlášena dodávková povinnost - 1,5 kg medu z jednoho včelstva a nesplněním této dodávky hrozila značná finanční pokuta.
- Z kronikářských zápisů Včelařského spolku
připravil Ing. Antonín Štětka