Po osvobození v roce 1945 nastal rozmach celé naší společnosti. Včelařský spolek v Hostivici  aktivoval svoji činnost, i přes to, že se několik jeho členů odstěhovalo do pohraničí,  zůstalo zde 50 chovatelů s 329 včelstvy. Předsedou byl opět zvolen Antonín Hakl.

V knize zápisů z roku 1948 jednatel Josef Tibitancl uvedl krásné motto: „Včela jest  malý  tvor, vezmi si z ní každý vzor!“ Ano, mnoho pravdy je v těchto slovech. Bez včel bychom neměli výborný med, vosk, v poslední době  i mateří kašičku, propolis. Nebylo by ani opylování květů a následných výborných výnosů  v zemědělství,  zahradnictví, sadovnictví a lesnictví. Bohužel, včely se také musí bránit a jejich žihadla jsou velice nepříjemná, často některým osobám i životně nebezpečná. Nejlepší ochranou pak je úlům a včelínům se vyhnout velikým obloukem a ojedinělým létavkám čelit klidným jednáním. Včelaři neměli starosti jenom s organizací pastvy včel, škody jim způsobovaly některé chemické postřiky používané v zemědělství,  u  létavých  včel  docházelo ke zdravotním  problémům, často to byly i smrtelné otravy včel.  Nebezpečný roztoč varoa napadal  dospělé včely i plod, a tak mnoho včelařů o své roje přišlo. Nebezpečná byla i infekční hniloba plodu. Postupně se dařilo varoázu eliminovat, infekční onemocnění léčit speciálními prostředky, ale stále byla nutná bezpodmínečná hygiena v chovu, znalost  zdravotního stavu včelstev a především nových rojů.

V roce 1952 při oslavách 20. jubilea trvání spolku pracoval   v čele spolku předseda  Antonín Hakl a  jednatel František  Mravinac. Měnová reforma v roce 1953 poznamenala spolek zmrazením volných i vázaných vkladů, ale členové řádně respektovali potřeby spolkové pokladny, která v ročních vyúčtováních končila většinou  s  nepatrnými aktivy, náklady byly kryty výnosy.

Dne 22.9.1957 se konala v hostivickém kině slavnostní schůze k 25. výročí založení organizace. Včelařský spolek byl vyhodnocen mezi deseti nejlepšími Středočeského kraje. Ředitel hostivické školy Miloš Šrámek a hostivický knihař Karel Pavel zpracovali k tomuto jubileu krásné album             

„Včelařský spolek pro Hostivice a okolí – 1932-1957“.

Hostivičtí včelaři vynikali ve speciálním odchovu mladých včelích matek, v roce 1959 jich vychovali 145, výborným odborníkem byl Antonín Tůma. Úspěšně spolupracovali s Výzkumným ústavem včelařským v Dole u  Prahy.

V roce 1958 měla základní organizace Čs. svazu včelařů v Hostivici 569 včelstev. Včelaři se podíleli na výsadbě nových stromů a keřů, především topolů a vrby bílé pod obětavým vedením pana hajného Josefa Černého.

V roce 1960 došlo k další reorganizaci krajů a okresů, Ruzyně a Řepy se staly Prahou 6, Sobín a Zličín Prahou 5. Včelaři vyhlašovali každým rokem Mezinárodní týden včelařů, a tak na jeho počest  vysadili  v týdnu od 13.11.1960 přes 200 sazenic vrby bílé a 26. listopadu 1960 uspořádali pro veřejnost včelařskou výstavu. V šedesátých létech měla organizace 62 členů s 339 včelstvy. Chemická ochrana polí se stále škodlivě projevovala v chovu včel, včelaři jednali s STS Hostivice -  střediskem postřiků, a požadovali, aby činnost střediska byla maximálně šetrná pro snůšku včel. V té době spolek odevzdával ročně půl tuny medu, v roce 1962 to bylo dokonce 722,40 kg, a to představovalo 2,13 kg na jedno včelstvo.

Dne 5.1.1963 se konala u příležitosti 30. výročí organizovaného včelařství v Hostivici slavnostní schůze. Včelaři byli několikráte vyhodnoceni jako nejlepší společenská organizace v Hostivici,  jejich tichá, nenápadná činnost přinášela naší společnosti významné hodnoty. Naši včelaři se významně podíleli na tzv. kočování včel.

Přistavovali včelíny (většinou maringotky a vlečné vozy) k medonosným plodinám, do sadů a lesů. Včelaři měli užitek z dobré snůšky medu, majitelé pozemků získali dobrým opylením květů vyšší výnosy plodin. Tuto činnost podporoval stát příspěvkem 22,- Kč za jedno kočující včelstvo.

Výstava v Dělnickém domě ve dnech 28. a 29. září 1967 se konala opět ve spolupráci s místní organizací zahrádkářů, akce byla velmi pěknou přehlídkou  činnosti včelařů a zahrádkářů. V rámci soutěže organizací získali za rok 1969  hostivičtí včelaři odměnu 300,- Kčs, na kočování byla zvýšena dotace na 40,- Kčs, v roce 1970 však klesla opět jenom na 25,- Kč.

Dne 18.2.1970 při slavnostním zasedání okresního výboru obdržela hostivická organizace odměnu 400,- Kčs za výkup medu. Velikému zájmu všech včelařů se těšila Oblastní  včelařská výstava na Kladně v  roce 1971, kdy byl poprvé vystaven prosklený úl obsazený včelami. Obdobný exemplář vyrobil i hostivický  člen Alois Píša a předvedl jej na místní výstavě. Dne 19.10.1973  oslavil čestný člen a předseda organizace Antonín Hakl své 90. narozeniny, zemřel 18.6.1974.

Členský příspěvek na 1 včelstvo povýšil na 8,- Kč. Nemoci včel, infekční hniloba plodu a přenosná varoáza se stávaly metlou chovů, proto včelaři usilovně léčili fungillinem za účinné pomoci pracovníků z  Výzkumného ústavu včelařského  v  Dole u Prahy.

Za období roku 1978 byli vyhodnoceni jako nejlepší včelaři s kočujícími včelami  př. Antonín Kušička, Vladimír Malý, Vladimír Černý z Hostivice. Hostivické včely opylovaly rostliny a sbíraly pyl až u Řevnic a Mníšku.

V roce 1981 ztratila organizace dva pracovité členy, zemřeli  František Mravinac a Josef Černý. Včelaři účinně tlumili  varoázu, k tomu zakoupili speciální aplikátor, aby  napadené  roje mohli lépe léčit. Dotace na 1 včelstvo se opět zvýšila na 35,- Kčs,  bylo chováno 263 včelstev.

Dne 26.2.1983 včelaři slavili 50. výročí založení organizovaného včelařství v Hostivici. Bylo to radostné setkání, překvapením bylo předání fotografií zhotovených  k  této  oslavě.   Byly  to  dokumentární  záběry ze včelínů  Miroslava Černého z Hostivice, dále Antonína Kušičky, Francího Kubra a dalších včelařů. Pracovní šikovnost dokumentovala fotografie kočovného včelína „autobusového vleku“ Vladimíra Černého z  Hostivice.

V roce 1985 byla navýšena dotace na chované včely,  členové dostali  příspěvky na laboratorní rozbory vzorků včelí měli. V roce 1988 vstoupil  do  organizace Mgr. Pavel Krchov,  který  se později  stal  posilou  jejího vedení,  o pokladnu se pečlivě staral Josef Žebera. Dne 19.6.1989 zemřel dlouholetý funkcionář, šlechetný člověk Francí Kubr, v roce 1990 zemřel jednatel Miroslav Černý a rok na to opustil řady včelařů i Stanislav Náprstek.

Pro rok 1996 bylo evidováno 22 členů se 170 včelstvy. 

V roce 1998 byl upřesněn systém státních dotací, které pomáhaly členům řešit ztrátovou ekonomiku chovu. V osmdesátých létech byl zrušen příděl inertního (surového) levnějšího cukru, včelaři  museli  nakupovat cukr pro příkrm včel za plnou obchodní cenu. Zdravotní stav včelstev vyžadoval pravidelné provádění diagnostických zkoušek, úhrada za následné léčení se pohybovala v řádech stokorun.                                                                   

Stát tedy uvolnil dotace pro rok 1998 na 1 včelstvo 135,- Kč, na 1 veterinární rozbor 10,- Kč a na 1 zazimované včelstvo  35,- Kč. Bohužel nebyla řešena otázka ceny medu při výkupu  a ceny prodejní v obchodech. Byla schválena ochranná známka  „Český med“.

Pro rok 2001 bylo hlášeno k  zazimování 151 včelstev. Současná doba přinesla  včelařům  další starosti. V sousední Ruzyni a dalších obcích Prahy 6 byla zjištěna  nákaza – mor včelího plodu. Je vyhlášena  zdravotní pohotovost, všechny úly jsou pod přísnou kontrolou a provádí se preventivní léčebná ochrana s využíváním doporučených přípravků. 

V roce 2003 včelařská organizace Hostivice oslavila 70. výročí svého trvání, což lze srovnat s délkou jednoho lidského života. Jak výše uvedeno, činnost to byla velice pestrá. Nebyly jen radosti, ale přicházely i starosti. To horší se vždy dokázalo překonat díky obětavosti členů a dnes lze s příjemnými pocity vzpomínat na vše krásné a pěkné, co hostivičtí včelaři svoji tichou a nenápadnou prací vykonali. Být v současné době včelařem si vyžaduje trpělivost, lásku k těm bzučícím tvorečkům a často i finační náklady, kdy výnosy stěží pokryjí výdaje. Včelaři zatím vydrželi, naší povinností je jim poděkovat za opylené stromy, květiny, polní plodiny, a pak i dodávky kvalitního medu. Při pročítání jmen členů nás napadá varující otázka „co bude až tady nebudou ti nestoři hostivické organizace?“ To zatím nedokázal nikdo zodpovědět. Obdobné otázky si kladou též chovatelé, myslivci i zahrádkáři.  Snad naše děti a vnoučata časem  přijdou na to, že lidský život nelze strávit jen u počítačů,  rabiátních a přihlouplých pokémonů, ale že je mnoho krásného  a radostného v přírodě. A o tu musíme zvláště nyní řádně pečovat, to je naše  neodvratitelná povinnost.

Na slavnostní schůzi k  70. výročí trvání spolku obdrželi  členové Josef Žebera a Václav Vančura nejvyšší včelařské vyznamenání „Vzorný včelař“, srdečně jim k tomuto ocenění gratulujeme. Naše uznání patří i ostatním včelařům, kteří v našem regionu chovají užitečné a nenahraditelné včely.